Divadlo
historie
Budova stojí v severovýchodním cípu náměstí, kam se obrací hlavním průčelím, k levému bočnímu průčelí je přistavěn kulturní sál, pravým bočním průčelím se divadlo obrací do ulice Jiřího z Poděbrad.
U zrodu hronovského ochotnického divadla stál hodinář Antonín Knahl, který chtěl po svém návratu z pražského tovaryšského školení v roce 1823 v Hronově uskutečnit podobná představení, jaká navštěvoval v Praze. Z Knahlovy iniciativy vzniklo v roce 1826 divadelní jeviště ve staré roubené škole, dnes již neexistující stavbě. Téhož roku na podzim si první hronovští ochotníci podali žádost o povolení několika her k vrchnostenskému úřadu na náchodském zámku, který však podobným produkcím nepřál a žádost zamítl. Několik představení, později oficiálně povolených (povolení k provozování divadla získali hronovští ochotníci od vrchnosti v roce 1847), sehráli ochotníci v hostinci U modré hvězdy na hronovském náměstí. Velký rozmach ochotnické činnosti přišel v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století, jak vzpomíná ve svých pamětech a v knize U nás spisovatel a dramatik Alois Jirásek, který ve svých studentských letech s hronovskými ochotníky hrával a některé jejich kusy sám režíroval. Z Jiráskova podnětu proběhly v roce 1876 oslavy padesátiletého jubilea ochotnické divadelní činnosti v Hronově. Ochotníci postupně vystřídali několik provizorních jevišť: v hostinci U Habrů, v domě kupce Vlacha a poté v hotelech Slavie a U mostu, kde setrvali až do otevření Jiráskova divadla. (V expozici hronovského muzea v Jiráskově divadle je dochována opona Spolku divadelních ochotníků z roku 1875 s vedutou Hronova, kterou namaloval náchodský malíř Šrůtek.)
Soustavnou divadelnickou činnost přerušila v Hronově pouze prvních léta 1. světové války, od roku 1917 ochotnický spolek opět aktivně působil. Krátce po oslavě Jiráskových 70. narozenin v roce 1921, v jejichž rámci se v divadle v přírodě uskutečnilo ochotnické představení jubilantovy hry Otec, se prvotní idea zakoupení rodného Jiráskova domku změnila na myšlenku postavit slavnému hronovskému rodáku trvalý živoucí pomník. „Neboť čím je nám domek, kde stála kolébka Mistrova, tím rozhodně je a musí nám býti i stánek, kde oživují a osvětlují se jeho práce, myšlenky a touhy,“ čteme v dopise představitelů ochotnického spolku městské radě v Hronově z 10. prosince 1912. Dne 18. května 1925 založili členové spolku Družstvo pro postavení Jiráskova divadla v Hronově se základním jměním 15 000 korun. Z roku 1925 pochází první projekt divadla od architekta Valáška z Hradce Králové. Navrhl divadlo jako stylově nevýraznou volně stojící stavbu s balkónovým portikem v průčelí a sedlovou střechou s vikýři, z níž nad jevištní částí vybíhá polygonální věžička. Podle koncepce Družstva mělo být Jiráskovo divadlo pouze jednou z náplní Jiráskova domu s muzeem, kde by byly uloženy památky na Aloise Jiráska a jeho dobu a umístěna také knihovna s čítárnou. Finanční prostředky ke stavbě, které Družstvo shromažďovalo především z veřejných sbírek, výtěžků z loterií a z divadelních představení pořádaných v přírodě, narůstaly tak, že na konci roku 1927 mělo Družstvo k dispozici hotovost kolem půl milionu korun. Město Hronov se v té době rozhodlo postavit muzeum, knihovnu a čítárnu, a po dohodě, že tyto provozy najdou své prostory v zamýšlené novostavbě divadla, přispělo Družstvu sumou 200 000 korun. Družstvo nejprve chtělo vypsat na dodání návrhu divadla veřejnou architektonickou soutěž, ale pro skromné finanční prostředky vyčleněné na soutěžní odměny od ní nakonec upustilo. Ještě na jaře roku 1926 Družstvo možnost získání alespoň několika návrhů od renomovaných architektů konzultovalo se Syndikátem výtvarných umělců československých v Praze, z šetrnosti ale nakonec s přímou žádostí o navržení budovy oslovilo hronovského rodáka, pražského architekta Jindřicha Freiwalda, který s ateliérem Freiwald–Böhm projekt divadla včetně interiérů v květnu 1928 zdarma zpracoval. Krátce poté Freiwald na Družstvo v červenci 1928 apeloval, aby se slavnostní položení základního kamene ke stavbě divadla neodkládalo a uskutečnilo se z propagačních důvodů co nejdříve – i vzhledem k chatrnému zdraví Aloise Jiráska. Družstvo Freiwaldovu žádost vyslyšelo; slavnost proběhla za Jiráskovy účasti 26. srpna 1928. Otevření hronovského divadla se však již slavný literát nedočkal – zemřel 12. března 1930. Samotná stavba, zadaná k provedení firmě Břetislav Veselý společně s náchodskou stavební firmou Antonína Hartmana a Oskara Goldschmida (která mj. realizovala dělnickou kolonii firmy S. Katzau v Babí u Náchoda, navrženou Adolfem Loosem) začala necelý rok po slavnosti – 1. června 1929. Díky plynulému průběhu zednických a betonářských stavebních prací vyrostla hrubá stavba do konce roku „pod střechu“, na jaře roku 1930 se dokončily střechy a začaly práce v interiérech. K řemeslným pracím byli záměrně přizváni především místní oferenti (např. obložení sálu a stropů pořídilo hronovské truhlářství Antonína Brejtra), jen malování kulis a jevištní nábytek dostala zadáno firmám Františka Ferta z Brna-Husovic, lustry a kovové prvky firma Franta Anýž a Napako z Prahy, šamotové dlažby provedla firma Jindřich Wimmer & spol. z Hradce Králové, sádrové stropy a mramorové obklady zajistila hořická firma Kulhánek a ústřední topení teplým vzduchem provedla firma Etna. Výmalbu prostor divadla a oponu zařídila pražská firma M. Fessl a K. Kadlec.
Zvláštní pozornost při zařizování divadla věnovalo představenstvo Družstva výběru optimálního jevištního zařízení, které do divadla dodalo několik firem: jevištní kulisové tahy a železné můstky věnovala hronovská továrna Mach a Fišer, železné portálové a oponové konstrukce vyrobila elektrotechnická továrna Autramo z Plzně, osvětlení horizontu pražská pobočka firmy Siemens, instalaci jeviště provedla a rozváděcí desku a rampy dodala liberecká filiálka firmy A. E. G. a moderní kruhový horizont zaslala firma Markische Maschinenfabrik z Berlína. Celkový náklad za stavbu dosáhl výše 2 100 000 korun, z čehož zhruba třetinu splácelo Družstvo po několik dalších let. Úsilí Družstva bylo korunováno slavnostním otevřením nového divadla představením Jiráskovy Lucerny 28. září 1930. O den dříve, tj. 27. září, proběhla úřední kolaudace divadelní novostavby.
Na nedatované kolorovaná perspektivě (vystavené dnes v expozici hronovského muzea a nazvané „Jiráskovo divadlo a Museum v Hronově“) nakreslil Freiwald divadlo ještě bez sloupového portiku, pouze s pilířovým trojosým vstupem, završeným nad římsou s nízkou atikou trojúhelným štítem (podobně zde má pravá boční fasádová fronta v 1. patře ještě plná okna a neotevírá se do ulice jako krytá lodžie). Okrasnou parkovou úpravu před průčelím divadla doplňuje na kresbě sloupová stéla a po levé straně se k divadlu volně napojuje trojkřídlý blok na pravoúhle zalamovaném půdorysu s valbovými střechami a lapidárně řešenými fasádami (směrem do náměstí z fronty vybíhá rizalit s podloubím). Identickou podobu divadla a jeho předpolí zachycoval i sádrový model, o němž Freiwald dopisem z 5. července 1928 Družstvu sděloval, že jej zadal k vyrobě, bude brzy hotov a je určen pro mezinárodní sjezd stavitelský a výstavu v Brně. Z realizace tohoto širšího konceptu divadla a navazujících budovy sešlo z finančních důvodů.
Po roce 1948 připadlo divadlo do správy Závodní skupiny ROH Bavlnářských závodů Mistra Aloise Jiráska, n. p. Hronov, který v letech 1952–1953 podnikl rozsáhlejší rekonstrukci budovy včetně opravy vnějších omítek. V roce 1970 proběhla úprava divadelního sálu pro promítání filmů vložením promítací kabiny do zadní části hlediště (projekt z května 1970, autor ing. K. Fišer). V druhé polovině sedmdesátých let 20. století byl k severnímu boku divadla přistavěn nejprve kubus technického zázemí a na tento spojovací krček se o něco později napojila hmota víceúčelového sálu (klub ROH).